7 nebezpečných chyb, kterým nás naučili ve škole

„Toto školství vychází z rakousko-uherského, potažmo pruského, napoleonského a jezuitského modelu. Zastává názor, že existuje množina vědomostí, kterou musí obsáhnout každý student. Americký model vyžaduje základní objem znalostí, ale nad ně staví lidskou individualitu, která se musí rozvíjet. Proto se v Česku rodí tolik úředníků a v Americe tolik laureátů Nobelových cen.“ Andy Lass, americký profesor kulturní antropologie, v dětství žijící v Československu

Komu vděčíme za to, jací jsme? 

Narodili jsme se jako prázdné nádoby. Kdo nám vlil sebevědomí? Touhu po seberealizaci? Odvahu, víru, vytrvalost? 

A kdo nás učil o nic velkého neusilovat, držet se raději v závětří, 

nevylézat z davu, mlčet, neprovokovat?

Tento článek nemá moralizovat učitele. Nejde o ně. Vždyť na někom se podepsali více rodiče nebo kamarádi. Co bylo, to bylo. Nedopusťme však, ať „ve školní lavici“ sedíme nadále a „přátelé“, příbuzní, kolegové či partneři se nám snaží vzít sílu a víru zásadami:

1. Cesta je jen jedna, ta moje

„Uč se, opakuj, následuj. A nedělej chyby, jinak dostaneš trest.“ Tak mnohde funguje školství. Učitel je jako Bůh. Co říká, je svaté. Jeho pohled je jediný možný, odporovat se nevyplácí. A vůbec nezáleží, kde je pravda. Za mě se velebil Sovětský svaz, dnes Amerika. Co platilo tehdy, neplatí dnes. A co platí dnes, nemusí platit později. Ale žák musí papouškovat. Vlastní úvaha se nepřipouští. K jednomu řešení nemůže vést více cest. Autorita má vždy pravdu. Ty, žáku, drž ústa a krok. Vítej v životě, zaměstnanče.

2. Trest za chybu

Chyba je ostuda a průšvih. Znamená snížení známky. Bez ohledu na vývoj, k jakému vede, bez ohledu na snahu, jakou chybující vyvinul. Ale největší obava člověka nesmí být z neúspěchu. Nýbrž z opakování špatných věcí, z nichž nemá dobrý pocit a ničí ho.

Mě učili, že kdo následuje dav, je správný člověk. Kdo vybočuje, chybuje. Jak ukazuje život, opak je pravdou. Jediným měřítkem chyby je, když si člověk odpoví NE na tuto otázku: „Ta věc, kterou nyní dělám, pomůže mi v příštích minutách, dnech, letech?“

3. Odměna až za výsledek

Hlavní je výsledek, říkají učitelé. Výborná známka má tutéž hodnotu, ať se k výsledku dopracujete sami, nebo ho někde opíšete.

Proč se tedy namáhat? Proč nepodvádět?

Přitom úspěch v životě vůbec nepřichází s dosažením cíle. Úspěšným se člověk stává v průběhu cesty. S protnutím cílové pásky dostává medaili, ale šampionem již dávno je.

Úspěch nepřichází lusknutím prstu. S obdržením pracovní pozice, konkrétní výše platu, luxusní věcí. Úspěšného nedělá nic, co je vně. Úspěšným jej činí jeho myšlenky, slova, činy, vše, v co se odváží věřit a oč usilovat. Larry Ellison, osmý nejbohatší muž světa, správně říká: „Peníze už jsou jenom skóre.“ Ano, jako školní známky na vysvědčení.

4. Odmítnutí brzdí růst

„Uč se, jinak se nedostaneš na školu a budeš házet lopatou!“ – Jako kdyby život visel na jediném papíře, na jediném okamžiku… Omyl, s jednou prohrou se nehroutí svět. S kritikou nevadne talent. Naopak. Nic člověku nepomůže víc. Kdykoli přijde neúspěch, je prostor na sebereflexi a inovaci. Změnit směr, protože tudy cesta nevede. Nic nešetří čas tolik jako odmítnutí. Nic nemotivuje ke zlepšení víc než kritika. NE urychluje růst.

5. Nejdůležitější je budoucnost

„Budoucnost je všechno, jen na té záleží,“ vtloukali mi učitelé, jako by ani nežili dnes.

Na ničem nezáleží víc než na přítomnosti. Dnešek je příliš vzácný na to, abychom jím mrhali na představy, pro které nyní nejsme ochotni nic vykonat. Jen teď umíme myslet a jednat. Myslet na budoucnost znamená doufat. Myslet na přítomnost znamená konat.

6. Úspěch přijde jen s dobrým vysvědčením

Ne, škola nekončí posledním zvoněním. Škola dává pouze základní předpoklady, které musíme rozvinout, pokud se chceme v životě uplatnit. Příležitost nepřichází po maturitě. Přichází v každém okamžiku a v každé situaci. Stačí se rozhlédnout – všude je kousek něčeho, co čeká na zlepšení. Vždy je možné dosáhnout víc. Pro mne ani maturita, ani práva neznamenaly, že jsem hotov a nyní budu čerpat. Staly se pouze květinami, které zajdou, když se nezalévají. Z desítky nejbohatších osob světa má jen jedna ukončené vysokoškolské vzdělání. Ingvar Kamprad, muž číslo 5, stěží dokončil základní školu.

Ne, úspěch opravdu nepřichází s vysvědčením.

Přichází s tím, kdo (suma sumárum):

- nevěří v jedinou cestu

- nebojí se chyb

- nehledá úspěch v cíli

- nebojí se odmítnutí

- jedná v přítomnosti

- pracuje na sobě pořád a nevěří, že…

… 7. jaká minulost, taková budoucnost

„Nedokázal jsi to dosud, nedokážeš to nikdy!“ Minulost, ten soupis všech dosavadních nedostatků, se často stává posudkem, respektive odsudkem. Zapomíná se, že někdy musíme nejdříve něco velkého ztratit, abychom mohli něco většího získat. Že velké výhry přicházejí jen po velkých prohrách, s nimiž se rozhodneme jednoduše nesmířit. I když jsme na dně, VŽDYCKY můžeme zcela přestavět svůj život.

Nikdy není pozdě.

Vyjádření miliardáře z východního bloku o rozdílech ve školství,který má možnost srovnat školství na východě (z vlastního dětství) a na západě (z nynější zkušenosti vlastních dětí).
Mimo jiné říká:

„Východní blok si osvojil bezplatné školství. Jeho logickým cílem je tedy vychovávat poslušné občany, ne samostatné. Kdyby rozvíjelo talent a nezávislost, mohlo by se také stát, že takovému samostatnému absolventovi bude jeho země malá a systém tak bezplatně vychová občana pro úplně jinou ekonomiku. Poslušný občan, který rezignuje na vlastní cestu a je závislý na autoritách, jednak vykonává práci, jakou stát potřebuje, a jednak spolehlivě plní státní pokladnu svými daněmi. Takové školství musí fungovat na strachu a utvrzování v pocitu, že dokud neopakuji a vybočuji, nejsem dost dobrý.“

„V Anglii a Americe mohou vytvářet a rozvíjet individualitu proto, že pro osobnosti mají lákavé podmínky. Velká Británie a Spojené státy, respektive jejich dominia, jsou mimo jiné daňovými ráji. Absolvent z jejich teritoria téměř neodchází, staví se na své nohy a státu i pomáhá řešit nezaměstnanost. Naopak kolik pracovních míst vytvoří průměrný absolvent státního školství ve východním bloku? Největší potíže mají ty země, které učí děti ještě postaru, a přitom po nich chtějí, aby se uplatnily v moderním systému.“

Řeč rozhodně není o českém státním školství, které tento miliardář nemůže soudit. Na druhou stranu možná v těchto řádkách najde někdo podobnou zkušenost. A navíc…

Petr Kellner, který je momentálně 99. nejbohatší osobou světa, má firmy registrované ve výhodnějším Nizozemsku. Navíc pro nadané děti bez ohledu na jejich sociální status založil vlastní základní školu s osmiletým kolejním gymnáziem. Možná je to jen náhoda, která s uvedenými názory nesouvisí. Možná ale i nejbohatší Čech potvrzuje pravidlo.

► www.firstclass.cz

O koncentrátu přátelství a 8 sebedestrukčních chyb v myšlení

Říká se, že úspěšní lidé mají méně přátel. John Davison Rockefeller (1839–1937), první dolarový miliardář v historii, ve svých pamětech píše o koncentrátu přátelství.
„K přátelům jsem přistupoval jako k času. Hledal jsem co nejvyšší kvalitu.

K čemu spousta volného času, nevíte-li, jak s ním naložit,
a kupa známých, jsou-li trubci?“

Příznačné, úspěšní lidé rádi drží pospolu.
Proč ? =  dovysvětlil Rockefeller, nejbohatší muž své doby
(uvedl jeho životní hádanku zde), v následujících větách:

„Osoba, která Vás opravdu zná a miluje, to je přítel. Je schopen vidět bolest ve Vašich očích, zatímco jiný vidí předstíraný smích. Neohlížejte se po někom, kdo vyřeší Vaše problémy. Ohlížejte se po tom, kdo jim bude čelit společně s Vámi.“

„Bude Vám lépe bez některých lidí, o kterých si myslíte, že je potřebujete.
 Smutná pravda: někteří lidé s visačkou Přítel jsou při Vás jen po tu dobu, co něco potřebují. Jestliže jim déle nejste k užitku, odejdou z Vašeho života. Ale je dobře, že odejdou. Alespoň zůstanete s opravdovými přáteli, s jejichž účastí můžete vždycky počítat.

Nejnešťastnější lidé jsou ti, kteří nejvíce dbají, co o nich soudí jiní. Pak jejich okolí tvoří ti, kteří podkopávají jejich sny, předpovídají jejich zkázu, kritizují je. A při tom, jak hovoří, slovo JÁ zaměňují za TY. Vypovídají fakticky příběh své neschopnosti a nedostatku odvahy, ale berou sílu Vám, neboť zamlčeli, že mluví o sobě. Člověk získá obrovské množství síly, když si cizí slova nebere osobně.
Přítel Vám vždy řekne:
„Dokážeš to. A kdyby náhodou ne, budu vždy nablízku, abych Ti pomohl.“

Neusilujme o kvantitu, ale kvalitu přátel.

O co nejvyšší koncentrát přátelství.

8 sebedestrukčních chyb v myšlení

Rozhlédněte se. Vše, co vidíte, jsou Vaše uskutečněné myšlenky. Vaše prostředí, Vaše oblečení, Vaši přátelé. Máte věci, práci i partnera, jakému jste řekli ano. Ale mozek je jako oheň. Dobrý sluha, špatný pán.
Neúspěšní nemají jiný mozek než úspěšní lidé. Jen méně promýšlejí své myšlenky.
Nejvíce sebezničující jsou tyto:

Destrukční proroctví

Vykonáváme činnost, která podle nás nemá smysl. Mládenec vstupuje do vztahu s obavou, že láska nevydrží na celý život. Proto do ní raději neinvestuje maximum, emoce už vůbec ne, a hle – vztah proto ztroskotá. A mládenec: „Já to věděl!“

Student je přesvědčen, že nezvládne studium. „Mami, uvidíš, že mám pravdu!“ Je si tak jist svým proroctvím, že neplýtvá energií na učení, protože „to stejně nemá cenu“. Výsledek? Neuspěje. Předem poražení lidé jsou vlastně nejlepšími věštci.

„Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky.“  Marcus Aurelius

Zásluhy jen za úspěch

Připouštíme si podíl jen tam, kde vítězíme. Obdrží-li školák dobrou známku, přičítá to své inteligenci. Obdrží-li špatnou, přisuzuje to hloupému učiteli, nespravedlivému testu nebo předmět bagatelizuje jako ten, který „stejně v životě nebudu potřebovat“.

Člověk, který si neuvědomuje své chyby, není v reálu schopen žádného osobního růstu,
 protože toho dosahuje jen ten, kdo vnímá chyby a pracuje na jejich zlepšení.

„Je mi jedno, co si myslíš, ledaže mě chválíš.“ Kurt Cobain

Imunita vůči pokušení

Nejčastější zkrat a hlavní příčina krachu neúspěšných: Odkládají skoncování s činností, která je ničí. Většina narkomanů se domnívá, že může s drogami skončit kdykoli.
Protože to mohou udělat „kdykoli“, proč by to dělali dnes?
Stejné „někdy“, které ve skutečnosti znamená „nikdy“, používají lidé nespokojení v zaměstnání, ve vztahu, se svou kondicí nebo postavou. Vždyť s dietou je možné začít kdykoli…

Úspěšní razí odškrtávací systém. Problém, který se zjeví, se snaží okamžitě řešit. Na konci dne nemají plnou hlavu úkolů, které někdy musejí udělat. Mají odškrtnuto, co udělali. Svádí-li Vás hlad, najezte se. Líbí-li se Vám člověk na ulici, oslovte ho.

Naučíte-li se jednat, přestanete v životě litovat.

„Jeden z našich největších omylů je myslet si, že nám časem přibude něčeho
jiného než roky a lenost.“ John Steinbeck

Jasno z prvního dojmu

První dojem je jen jeden. Neradno ho podcenit, u mnoha hloupých (a bohužel často vlivných) lidí rozhoduje o všem. Přijde-li nový zaměstnanec už první den do práce pozdě, protože píchl kolo u auta, je jednou provždy za nespolehlivého a smolaře. Úsudek na základě prvního dojmu nejenže bývá falešný, ale i riskantní. Uvidíte-li vysokého, perfektně oděného padesátníka, připadá Vám úspěšný a důvěryhodný, aniž o něm máte relevantní informace.
Půjčíte si od něj peníze na voňavý úrok?

„Nesuďte knihu podle obalu.“ Charlie Chaplin

Kontrolování nekontrolovatelného

Jací lidé prosedí hodiny u výherních automatů nebo nad losy sázkových her?

 Ti, kteří již někdy vyhráli. Nejvýdělečnější loterie totiž dávají gamblerům „čichnout“ k úspěchu – zanedbatelnou výhrou, jednou za čas. Tak se rodí pocit, že „to jde“.

Hodíte-li si mincí, máte 50% šanci, že uhodnete, jestli padne panna, nebo orel. I když 10x v řadě uhodnete či neuhodnete, každá další příležitost je 50 na 50, žádná jiná. I kdyby Váš známý vyhrál ve Sportce, Vaše (ani jeho) naděje nebude větší.

„Princip hazardní hry je, že způsobí zázrak, nebo katastrofu.“ John Lennon

Znásilňování ztrát

Investujete-li na burze a dnes uspějete, máte sklon investovat znovu – jde Vám to.

Proděláte-li, máte sklon také investovat znovu. Říkáte si totiž:
Neuspěl-li jsem včera, musím uspět dnes. Podobné duševní pochody mají nejhorší podnikatelé.

Když spadnou do jámy, nepřestanou kopat. Někdy kopou ještě víc. Do ztrátových aktivit zarytě dál investují v domnění, že znásilní zisk. Ztráty se ale dají zastavit snáz – přiznáním chyby a soustředěním se na jinou aktivitu. Znaménko minus pak přestane růst. Bohužel mnoho nebožáků špatná investice zavazuje k investování dalšího svého času, energie i peněz do řešení problému, který se ukazuje mrtvý.

Mějte vždy na paměti, že podnikatelský neúspěch Vám nic nedluží. Nemá emoce. Nedá se obměkčit. Je to škola, jež učí: Jsi-li ve slepé ulici, dopředu cesta nevede.

„Lidé jsou zvláštní. Bojí se smrti, i když život bolí déle. V okamžiku smrti je bolest u konce.
Ale vykládejte někomu, že smrt je přítel.“ Jim Morrison

Idealismus začátečníka

Začátečník může být optimistou, jen pokud nemá dostatek informací. Jelikož nic neumí a nemá žádné zkušenosti, nečeká ho nic úsměvného – jen hromada chyb, facek a z nich plynoucích ponaučení. Vždyť kolik lidí hned napoprvé trefí jackpot?

Protože začátečník dělá, co nikdy nedělal, měl by se věnovat přípravě, plánování, vyhodnocování všech rizik. Nehnat se nadšeně do „ruské rulety“ a střílení od pasu metodou pokusu a omylu. Podnikání z čistého nadšení končí v tvrdém neúspěchu, který si – on, optimista – vůbec nepřipustil. Idealismus je největší nepřítel úspěchu.

Věřte si, ale buďte realisté. Při zemi. Připravení na porážky a ochotní se učit.

„Pesimista je bývalý optimista, který vše znovu promyslel.“ Henry Bennett

Ignorování všeho, co se mi nehodí do krámu

Známe to z detektivek. Špatný policista se upne na jednu z vyšetřovacích verzí a drží se jí, i když indicie již mluví proti ní. I podnikatelský začátečník může mít své přesvědčení a filtruje informace. Zajímají ho jen ty, které s ním souhlasí. Opačné přehlíží. Než by včas korigoval svou představu, raději sám sebe obelže – protože je to jednodušší. Velká rozhodnutí pak činí na základě zmanipulovaných údajů.

„Ve 20 letech jsem myslel, že je otec idiot. Ve 30 jsem připouštěl, že má někdy pravdu. Ve 40 to pro mě byl moudrý chlap. A v 50 jsem si říkal: Kéž by tu byl a poradil mi!“
Tomáš Baťa

Existuje jediná osoba, která Vás dovede k úspěchu. Vy.

A jediná síla, která Vás může zastavit. Vaše myšlení.

Nezapomínejte na to.

► http://www.firstclass.cz

7 sil, které si nikým nenechte vzít

„Neštěstí člověka spočívá v tom, že lpí na věcech, které může kdykoli ztratit, a nezakládá si na tom, co mu nikdo nevezme.“ Tacitus

Toto vše Vám může být ukradeno:
Váš majetek, Vaše mládí, Vaše zdraví, Vaše slova, Vaše práva.

Toto byste si ovšem neměli nechat nikým ukrást:

… Vaši jedinečnost

Mít o sobě nízké mínění není pokora, ale sebedestrukce. Uvědomovat si svou neopakovatelnost není nabubřelost, ale nezbytný předpoklad k dosažení štěstí a úspěchu. Jen Vy víte, co Vám dělá dobře = co Vás k tomu dovede. Jen Vy cítíte své místo, v němž jste schopni vyniknout.

Lidé Vám budou chtít vnutit, že jste nahraditelní. Jen kolečko v soukolí. Že musíte dělat, co oni chtějí. Nenechte si vzít to, že nikdo není jako Vy. A usmívejte se. Ne proto, že musíte. Ale proto, že se Vám opravdu nikdo nevyrovná.

… Vaše právo rozhodovat o sobě

Člověku trvá dlouho, než se naučí nesoudit se cizíma očima. Jakmile se však přestane vnímat jako ubohou větývku zmítanou uragánem ostatních, pochopí, že jen na něm záleží, zda se ohne pro příležitost, která čeká na zvednutí. Nemusí se ptát, ona je volná.

Dokud budeme plnit cizí sny, budou ty naše ležet ladem.
Nestarejte se o to, co si o Vás myslí jiní.

Co je Vám nakonec po tom?

… Vaši intuici

Když přemýšlíte mozkem někoho jiného, nepřemýšlíte Vy. Pak kráčíte po cizí cestě a divíte se, že jste nešťastni. Jste jinde, než chcete. Jako byste měli neznámou mapu. Pochopitelně. Nemusíte čekat na nějaké záminky, abyste cokoli ve svém životě změnili. Neuvidíte ji nikde kolem, ta záminka už roste ve Vás. V souladu se svým přáním Vám bude sakra dobře.
A víte proč?
Protože co je spojené s vlastní vášní, není nikdy ztracený čas. Přestáváte spoléhat na náhodu, pro změnu si jdete. S každým krokem, natož s každým dalším úspěchem na sebe jste pyšnější, už proto, že jste se „tehdy“ odhodlali. A pokud snad věci nepůjdou hned podle plánu, nezapomínejte to důležité – že stále jdete správným směrem. Podle sebe.

… Vaše odhodlání

Nadřízení, učitelé, špatní přátelé… ti všichni se Vás budou snažit uvést do situace, kde se cítíte slabí a bojácní. Současně však trnou, abyste nepochopili skrytou příležitost. Každá taková situace Vám totiž dává šanci vyrůst, zesílit a příště už být statečný. Nenechte si nikým vzít své odhodlání a právo na omyl. Nic v tomto světě není tak jisté jako chyby, neúspěch a problémy. Já říkám: Naštěstí. Jinak bychom byli poseroutkové a nestáli za nic.

… Váš postoj

V každé chvíli může přijít kdokoli a něco zlého Vám říct nebo udělat. Učinit z Vás loutku svých slov nebo činů. Pokaždé máte na výběr, zda být negativní, nebo pozitivní. Energii si nechat vzít, nebo načerpat. (Poznámka: Energie je Váš život.)

Snažte se být v pohodě a pozitivní. Ano, vždy není snadné nalézt maličký důvod radosti v sobě. Ale vždy ho naleznete kolem sebe. Nikdy nejste sami.

… Vaši naději

Není to náklad na zádech, co nás v životě sráží k zemi. Bývá to naše slabost. Hlavní lávkou mezi námi a tím, co si přejeme, je odhodlání zkusit to a věřit, že toho můžeme dosáhnout. Naděje je ten slabý hlásek v naší hlavě, který šeptá možná tam, kde okolí křičí nemožné.

… Vaše znalosti a životní zkušenosti

Charakter a moudrost člověka se tvarují časem. Porážkami, lekcemi i výhrami. Rodí se po pochybách, opakovaných pokusech, poučeních. Kdyby existovala paušální cesta k úspěchu, každý by po ní šel. Jenže úspěch je rafinovaný. Není v dosahu ruky. Chce, aby si ho člověk zasloužil. Proto k němu vede stezka odvahy. Nebojte se strašidel a nedržte se máminy sukně. Ať se stane cokoli, neklečte, ale vstávejte. Sbírejte znalosti a zkušenosti. Jsou jako světla. Osvětlují cestu.

O toto vše se Vás ostatní budou snažit připravit.

Nedovolte nikomu, kdo ve svém životě nedokázal totéž, aby Vás zraňoval.

Nedovolte minulosti, aby ruinovala Vaši budoucnost.

Možná nějaká chyba dodnes bolí. Možná Vám zůstala velká jizva na vlastním sebevědomí. Ale nezapomeňte, že jizvy nám připomínají, co jsme udělali špatně. Ne co uděláme špatně.

Zdroj ► http://www.firstclass.cz

Nejbohatší žena světa popisuje 20 rozdílů v přemýšlení mezi bohatým a průměrným člověkem

Exkluzivní rozhovory s nejbohatšími osobnostmi jsou doménou našeho časopisu FC. Tentokrát musíme udělat výjimku. Nejbohatší žena světa se nezpovídá každý den a její komentáře jsou tak specifické, že je nechceme vyhradit předplatitelům. Neříkáme, že to změní váš život a peněženku, ale třeba vás inspiruje k zamyšlení. Paní Christy Walton není v Česku známá. Vede americký maloobchodní řetězec Wal-Mart. 57letá rodačka z Wyomingu kontroluje (k včerejšímu datu) investiční majetek ve výši 33,8 miliardy dolarů, v přepočtu dle aktuálního kurzu 640,273 miliardy Kč. Drží deváté místo ve světovém finančním žebříčku. Nejbohatší ženou je od roku 2005, kdy rodinnou firmu zdědila po manželu Johnovi, který se zabil při pádu letadla. John Walton byl synem vdovy po zakladateli řetězce, Helen Walton.

Kdo by však chtěl namítat, že paní Christy spadlo jmění z nebe, plete se. Řízení se účastní desítek let, s rodinou vede Wal-Mart pátým rokem a utěšeně zvedá akcie. Kdo by ji chtěl označit za poučující snobku, je také vedle. Christy Walton se hodlá zařadit mezi 105 filantropů, kteří se přidali k závazku investora Warrena Buffetta a ředitele Microsoftu Billa Gatese a nejpozději závětí poskytnout většinu svého majetku na charitu. Když se jí zeptáte, proč by to dělala, usměje se: „A proč ne? Můj John mi kladl za vzor Donalda Trumpa. Jako miliardář dvakrát zbankrotoval, v letech 1999 a 2004. Jednou spadl do dluhů ve výši devíti miliard dolarů. A pokaždé se vrátil nahoru, pokaždé rychleji než předtím. Jednak měl motivaci a jednak už věděl, jak na to. Schopnost zbohatnout je v první řadě state of mind, stav mysli.“ Po této větě nastalo ticho. Připravené otázky ztratily význam. Mohla následovat jedna jediná logická: A můžete nám, prosím, vysvětlit stav mysli bohatých? Během třičtvrtěhodinového rozhovoru, který Christy Walton poskytla novinářům, okomentovala 20 motivačních rozdílů v přemýšlení bohatého a tzv. průměrného člověka, jinak zásad, které dodržuje a je úspěšná. Ne všechny se čtou příjemně, ne se 

všemi souhlasím. Ale tím se možná vysvětluje, proč sama bohatá nejsem.

20 rozdílů podle Steva Siebolda a zásad, kterých se drží Christy Walton:

1. Průměrní lidé se domnívají, že peníze jsou původ všeho zla. Bohatí jsou přesvědčeni, že chudoba je původ všeho zla.

Používá se prozaických popisných označení průměrný a bohatý člověk. Neznamená to, že bohatý člověk je automaticky nadprůměrný a podprůměrný člověk nemůže být bohatý. V obou případech je to čistě terminus technicus.“

Jako průměrní se označují lidé, kteří přijali brainwashing, vyplachování mozku. Jedna z jejich tezí zní: Bohatství je výsledkem buď štěstí, nebo podvodu. Potom nechtějí uvěřit a přijmout, že by snad někdo blízký z jejich okolí mohl sám uspět. Pokud se tak stane, ihned ho pomluví. Peníze jsou přece od ďábla a kazí charakter. Přitom sami, když dojde na placení, se často mění v ďábly, žaludek mají sevřený stresem a o jejich charakteru zrovna nehovoří to, že úspěšné lidi kamenují závistí. Než by někdo vzlétl, raději mu urazí křídla. Tak poznám průměrného člověka. A podle toho, že si nechá namluvit, aby byl spokojen s tím, kde je. Že se nenarodil na šťastné planetě a podobně. Bohatí vědí, že peníze se štěstím nijak nesouvisejí. Štěstí nezaručí. Umožní utéci od nejistoty a mít život klidnější a svobodnější.“

2. Průměrní lidé osamostatnění považují za nežádoucí riziko.
 Bohatí lidé za žádoucí cestu ke zbohatnutí.

„Když průměrnému člověku poradíte, ať odejde ze zaměstnání, kde je nespokojen, najde spoustu důvodů, proč to neudělat. Nejčastěji, že je to hazard. Zaměstnání označuje za jistotu, namlouvá si, že jej zaměstnavatel potřebuje a že jeho práci určitě ocení když ne finančně, tak tiše ve své hlavě. Je to zásadní omyl. Bohatí nezaměstnávají druhé, aby je spasili. Do podnikání nikdy nemíchají emoce. Čistě logicky využívají pracovní sílu, ochotnou směnit svůj čas, tu nejcennější komoditu v životě, za peníze. Iluze nepostradatelnosti zaměstnance má chybný základ. Kdo se totiž na trhu neumí postarat sám o sebe, nemůže se domnívat, že se úspěšně postará o někoho dalšího, například zaměstnavatele.“

3. Průměrní lidé soudí, že předpokladem zbohatnutí je vzdělání.
Bohatí vědí, že o úspěchu rozhodují především dovednosti.

„Pravdivá je myšlená, že bohatství nepřinese magisterský titul nebo doktorát. Diplom je pouhý nástroj, který teprve musíte umět uplatnit v praxi. Je spousta chudých absolventů univerzit, zatímco spousta velmi bohatých přátel nemá ani základní vzdělání. Není to náhoda. Kdo má školu života, selský rozum, vyzná se. Jednotné školství bohužel vychovává unifikované absolventy. Všichni se učí stejně, všichni musejí u zkoušky odpovídat stejně. Jedinečnost a kreativita je potlačena ve prospěch řádů a tabulek. Jsou to výborní teoretici, ale život potřebuje praktiky.“

4. Průměrní lidé sní o starých dobrých časech. Bohatí sní o budoucnosti.

„Průměrného člověka poznáte podle toho, že velebí minulost. De facto si neumí představit lepší život než v době, jakou již zažil. Proč? Minulost je pro něj osahanou jistotou. Ať byla sebehorší, on se bojí jakékoli nejistoty. Na každou dobu, ve které právě žije, nadává. Dříve bylo líp, říká. To je sebedestruktivní myšlení. Je pravdou, že kdo věří, že jeho nejlepší dny jsou už za ním, doklepe život v neštěstí a depresi. Bohatí lidé naopak vědí, že kým jsou dnes, to z nich udělala právě minulost. A budoucnost si mohou utvářet sami prostřednictvím dnešních snů, cílů a nápadů.“

5. Průměrní lidé spoléhají na loterie. Bohatí lidé spoléhají na sebe.

„Fascinují mě masy lidí čekajících na tah šťastných čísel, modlících se v domnění, že to je jediná cesta k prosperitě. Věří, že Bůh, vláda, jejich nadřízený nebo životní partner vyřeší jejich problémy. Bohatí na teoretickou náhodu nespoléhají. Jednají. Své problémy si řeší sami, tedy rychleji a efektivněji. Statistiky nejlépe říkají, zda je pravděpodobnější dosažení bohatství čekáním na jackpot, nebo podnikáním.“

6. Průměrní lidé posuzují peníze emocemi. Bohatí lidé logikou.

„Průměrní lidé mají dojem, že při dostatečném majetku už nikdy nebudou muset pracovat. Bohatí lidé naopak dobře vědí, že peníze jsou jako potraviny. Při delším uskladnění ztrácejí na hodnotě. Proto nepěstují k penězům žádný emotivní kult a přistupují k nim věcně jako k nástroji na využití okamžitých možností a příležitostí. Nic víc, nic míň. Kdo se s penězi neumí rozloučit, pomalu o ně přichází a chudne.“

7. Průměrní lidé berou peníze převážně za činnost, kterou nedělají rádi.
Bohatí berou peníze za to, co je baví a těší.

„Nejvíce mě rozesměje člověk, který se diví: Jak můžeš pracovat 24 hodin denně? Co jsi za miliardářku? Vždyť se máš hůř než já! Jenže to je jedna z nejkrásnějších podstat chytrého vydělávání peněz: Berete je za to, co máte rádi. Když něco děláte rádi, baví vás to a děláte to často. Když to děláte často, umíte to a jste úspěšní. S tím přicházejí peníze, vaše nadšení roste a kruh se uzavírá. Tempo vydělávání se zrychluje. Zkrátka bohatí si nejprve zvolí cestu, která je baví, a pak hledají způsob, jak za to, co je baví, dostat zaplaceno. Naopak průměrní chodí do práce vlastně jen pro peníze, třetinu dne stráví otravou a nakonec jim vydělané peníze ani nevoní.“

8. Průměrní lidé si kladou nízké cíle, aby se nezklamali.
Bohatí naopak přijímají vysoké výzvy.

„Představte si stometrovou trať. Jeden se raději nechce unavit a do cíle jde pěšky. S tím, že ten čas mu stačí. Druhý se snaží namáhavě běžet. Kdo pravděpodobněji dosáhne lepšího času? Psychologové bohužel lidem doporučují, aby neměli vysoká očekávání od života. Kdo si staví nízké cíle, není zklamán. Takový člověk ale také nikdy nedosáhne na svůj sen. Děti, které odmalička od pěti hodin ráno bruslí, vypadají jako blázni do chvíle, než se z prvního stane vítěz Stanleyova poháru.“

9. Průměrní lidé si myslí, že pro bohatství musí NĚCO udělat.
Bohatí vědí, že se musejí NĚKÝM stát.

„Doména Donalda Trumpa. Průměrný člověk by po prvním, nejpozději druhém bankrotu všechno vzdal. Věří v rychlou příčinu a následek. Když něco udělají a výsledek je negativní, vzdají to. Jako při dietě – za den jsem nezhubla, tak to asi nefunguje. Bohatí lidé konají přesný opak. Neúspěchy s vděčností přijímají. Proč? Umožňují jim učit se ze svých chyb a růst se získanými zkušenostmi. Pravdou je, že bohatství nedělá výjimečný čin, ale výjimečný člověk. Poučením z chyb roste stále vyšší pravděpodobnost, že si zlepšíte výsledky. Nezávisle na vnějších okolnostech, zda je krize. On se prostě vyzná. Dovednost zbohatnout je know-how. Pokora a schopnost všímat si vlastních omylů a učit se z nich.“

10. Průměrní lidé myslí, že potřebují kapitál, aby vydělali další peníze.
Bohatí lidé bez okolků použijí peníze jiných.

„Bez práce nejsou koláče, říká se všude. Ale nikde se již neuvádí, z čí práce. Osoba, která odvede veškerou práci, nemusí být tou, která inkasuje veškerý zisk. Dokonce v zaměstnání to nikdy není ona. A osoba, která poskytne veškerý kapitál, nemusí být tou, která dostane veškerý výnos. Bohatí lidé se nechávají platit za to, že se vyznají. Jsme opět u toho: dovednost je více než vzdělání. Podívejte se, kolik již vystudovalo advokátů. Všichni se učili totéž. Ale všichni nejsou stejně úspěšní.“

11. Průměrní lidé žijí nad své možnosti. Bohatí lidé pod své možnosti.

„U tchána jsem neustále slýchala: Tohle si budu moci dovolit, až budu bohatší. Oponovala jsem mu: Ale vždyť jste jeden z nejbohatších. Jen se usmíval. Tímto přístupem se bohatí jednak neustále motivují a jednak zbytečně nerozhazují. Pokud si dnešní průměrní lidé neváhají kupovat na dluh auto, dům i dovolenou, jak by se při ekvivalentní výši majetku měl chovat bohatý člověk? Nejbohatší lidé vědí, že s každou neuváženou útratou ukrajují ze své finanční svobody. Když si bohatý člověk něco pořídí – letadlo, ostrov – obvykle má opět za lubem byznys.“

12. Průměrní lidé si bojí říct o peníze. Bohatí vědí, že si říkají o svobodu.

„Průměrní lidé se chovají, jako by žádné peníze nepotřebovali. Neumějí si vyjednat vyšší plat, nechají se okrádat. Bohatí lidé se nebojí přiznat, že peníze jsou zásadní, jsou o nich ochotni dlouze jednat, protože dokážou vyřešit většinu problémů. Bez peněz nevyřešíte nic, co se s penězi vyřešit dá. Peníze dokážou osvobodit. Když jde o peníze, jdou emoce stranou. Přicházejí chladné počty. Proto bohatí vydělávají.“

13. Průměrní lidé se raději baví než vzdělávají.
Bohatí se naopak raději vzdělávají než baví.

„Byt či dům bohatého člověka má obvykle velkou čítárnu, knihovnu – vzdělávací pohotovost – a také přátele si vybírá tak, aby se vzdělal, poučil, inspiroval, byl ještě úspěšnější. Průměrní o vzdělávání nestojí. Raději preferují čtení bulváru a drby, zábavné pořady v televizi. Jsme jako konzervy. Čím se plníme, takoví jsme.“

14. Průměrní lidé si myslí, že bohatí jsou snobové, a proto je nepřijímají.
Bohatí lidé přijímají jen přínosné, pozitivně naladěné lidi.

„Nákaza negativním vztahem k penězům vypaluje cejch průměrnosti. Bohatí si takového nihilistu nepřipouštějí k tělu, nechtějí poslouchat jeho problémy, věštby o zkáze a beznaději. Proč by měli cokoli poslouchat od lidí, jejichž výsledky nejlépe vypovídají, zač stojí jejich rady? Ještě paradox se značkovými oděvy: Kdo je nosí, bývá označen za snoba. Přitom průměrní lidé se ještě více snaží oblékat značkově, někteří kvůli tomu dokonce neváhají nosit padělky. Na jednu stranu se tak snaží bohatým vyrovnat, na druhou stranu je dehonestují. Zvláštní schizofrenie.“

15. Průměrní lidé počítají úspory. Bohatí lidé počítají výdělky.

„Dokonale patrné je to nyní, v období cash flow krize. Bohatí by obrátili poslední niklák, aby využili příležitosti k investici. Čím méně peněz mají, tím přemýšlejí víc. Čím jich mají víc, tím větší cíle potřebují, aby se rozhýbali k aktivitě. V krizi se totiž vždy nakupuje výhodně. Průměrní lidé se ale krize bojí, vnímají to slovo negativně. Krize je příležitost. Průměrní lidé v každé příležitosti vidí překážku. Bohatí v každé překážce vidí příležitost. Proto v krizi vydělávají ještě víc. Jinými slovy: Průměrní lidé se snaží peníze zadržet, bohatí se je naopak snaží co nejvíce investovat.“

(Pozn.: Jak přesně množit peníze a jaký je rozdíl mezi sčítáním a násobením peněz, hovoří také majitel IKEA Ingvar Kamprad)

16. Průměrní lidé hrají na jistotu. Bohatí lidé přemýšlí, kdy zariskovat.

„Mít strach z chyby znamená nevykročit. Pravdou je, že každý investor ztratil peníze na nějaké příležitosti. Ale získal poučení. Příště zainvestoval moudřeji. Bohatým nevadí riskovat. Bez ohledu na to, co se stane, něco získají. Navíc matematicky vzato, vidina výnosu bývá finančně zajímavější než jistota, která nic nevynese. Ale zdůrazňuji: Tohle není sázení na hokejový výsledek nebo v loterii.“

17. Průměrní lidé hledají ve finančnictví logiku a strategii.
Bohatí lidé vědí, že trhy řídí emoce a chamtivost.

„Musím potvrdit, že kdo investuje v akciích, ví, že neexistuje zaručená strategie. Finanční trhy jsou samostatné živé organismy. Je známo, že je pohání strach a chamtivost, ty mají vliv na obchody a trendy. Toto vědomí jim v jakékoli době umožňuje násobit investiční majetek. Říká to i autor těchto zásad Steven Siebold.“

18. Průměrní lidé se cítí dobře v klidu. Bohatí se cítí dobře v neklidu.

„Nejistota, riziko. Elitní fotbalisté, které obdivujeme, v nejtěžší chvíli vezmou míč a odpovědnost a jdou na pokutový kop. Vědí, že bez rizika ničeho nedosáhnou. Vědí, že stát se nejlepším není zadarmo, něco pro to je nutné udělat, nicméně zůstat celý život v pohodlném závětří je pro ně devastující. Když udělají chybu, poučí se. Čím útrpnější je cesta, tím slastnější je odměna. Postel je nejměkčí po namáhavé cestě. Bezpečný exekutor pokutových kopů, který má také vyšší plat, se rodí jen cvikem. I proto se Donald Trump podruhé stal miliardářem rychleji než poprvé.“

19. Průměrní lidé odmítají spojení mezi penězi a zdravím.
Bohatí lidé vědí, že peníze mohou zachránit život.

„Peníze nejsou všechno. Hlavní je zdraví. – Tyto věty jsou lež. Lidé mají celoroční členství na privátní klinice s garancí 24hodinového přístupu ke všem soukromým specialistům, kteří pečují pouze o malou skupinu klientů, takže mají jistotu, že v případě jakéhokoli náhlého problému o ně bude okamžitě postaráno. Za peníze si koupíte nejen zdraví, ale i život. Zeptejte se Billa Gatese, kolik dětských životů Africe zachránil.“

20. Průměrní lidé volí mezi rodinou a kariérou. Bohatí vědí, že mohou mít všechno.

„Nejméně času na rodinu mají zaměstnaní lidé. Bohatí mají na výběr. Mohou mít vše, co chtějí, pokud přijmou výzvu a díky tomu, co umějí a co je baví, se vydají za cílem, který si stanovili. Nevím, jak u vás, ale v USA je větší procento rozvodů v rodinách, které nemají dostatek peněz.“

Ve špatných sociálních podmínkách a bez vzdělání vyrostla řada miliardářů, jejichž příběhy a zpovědi pravidelně přináší každé vydání časopisu FC. „Když jste na tom hůř než jiní, je to největší dar. Motivace, motor. Z takových lidí se nakonec stávají miliardáři. Tak jako ve sportu často vítězí outsideři. Mají velký sen a sílu,“ řekl v rozhovoru pro časopis FC Ralph Lifshitz, Američan s běloruskými předky. Pardon, dnes známější jako módní návrhář Ralph Lauren.

ZDROJ: ČASOPIS FC