Byl jednou jeden muž a žena, kteří se velmi milovali. Jejich láska byla tak hluboká, že v sobě viděli boží dokonalost. Viděli ve svých očích celý svět, protože jejich duše byly jako jedna. Ve svých srdcích cítili pulzování božské energie, protože žili a dýchali jako jeden. Ve svých uších slyšeli stejnou hudbu, ale ve svých tělech viděli rozdíly.
Stejnost, kterou pociťovali, nepotřebovala pochopení, protože je neustále naplňovala radostí. Ale rozdíly je mátly. Ani jeden nevěděl, čí rozdíly jsou lepší. Zanedlouho si začali muž i žena uvědomovat sami sebe. Jejich láska se nezměnila, ale rozdíly v jejich tělech je nutily začít myslet jinak. Začali k sobě cítit něco jiného. Začali se chovat jinak. Jednota, kterou spolu prožívali, se brzy zamlžila. Stejnost, kterou pociťovali, zastínily rozdíly. Boží dokonalost nyní zakrývalo vnímání nedokonalosti. Muže zajímalo, zda je tělo ženy skutečně to nejdokonalejší, jaké mohl poznat. Žena se ptala na totéž ve vztahu k muži.
Brzy začali zveličovat fyzickou nedokonalost, kterou na sobě vzájemně viděli. Pak zveličili svou emocionální nedokonalost. Poté začali analyzovat vzájemnou lásku, až po čase už žádnou vzájemnou lásku necítili.
Muž si začal hledat jiné ženy, žena vyhledávala jiné muže. Každý z nich se snažil najít to, co mu chybělo v tom druhém. Mnoho tisíc let bloudili světem; muž poznal mnoho krásných žen a žena poznala mnoho krásných mužů. Přesto všem těmto lidem jakoby něco chybělo. Jak čas plynul, byli čím dál tím unavenější a zklamanější. Putování jim oslabilo těla. Jejich oči už nezářily. Jejich srdce už nevěděla, co je to vlastně láska, protože rozčarování je přivedlo na pokraj zoufalství. Věky odnesly to, co hledali, a na co už dávno zapomněli.
Pak se jednoho dne opět potkali. Viděli svá vyčerpaná těla a pohlédli si do očí. A poznali něco, co dosud neznali. Najednou mezi sebou neviděli žádné rozdíly. Oči jim začaly zářit, zality slzami štěstí. V nejasném třpytu pravdy vzájemně prohlédli skrze svou nedokonalost. V pokoře, které je naučilo jejich putování, byli dokonalostí své lásky. Nebesa se otevřela a zalila je milostí. Oblaka zmatku zmizela. A sluneční záře vrhla paprsky na veliký poklad, který objevili. Opět omládli. Jejich vyčerpaná těla zesílila, jakmile se opět stali jedním.
Z jejich jednoty vykvetla do věčné pravdy LÁSKA.
► Neznámý autor
► ZDROJ
